Shiatsu

Šiacu (japonsky: 指圧, v anglickém přepise Shiatsu) znamená v překladu tlak prsty - je to japonská masážní technika, založená na východní léčební tradici a západní fyziologii a psychologii. Šiacu pracuje s akupunkturními dráhami a body (jap. cubo) za účelem obnovit přirozený tok vitální energie (jap. ki), a tak nastolit energetickou rovnováhu v těle.

Šiacu má kořeny v tradiční japonské masážní technice nazývané Anma, která byla založena na tradiční čínské medicíně, která přicházela do Japonska od šestého století. Anma začala upadat v období Edo (1603-1867), kdy ji praktikovali převážně slepí maséři a její léčebný aspekt se začal vytrácet. Obrození této metody znamenalo až vydání knihy Shiatsu Hō v roce 1919. Její autor, Tenpaku Tamai, studoval Anmu a další tradiční terapeutické metody a také západní anatomii, fyziologii a masážní techniky. Ve své práci tyto metody spojil a také znovu rozšířil i o duchovní rozměr léčby. Ve zmíněné knize se také poprvé používá termín šiacu.

Šiacu pomocí protahování, tlaku nebo dotyku uvádí do pohybu energii v akupunkturních drahách a tím obnovuje energetickou rovnováhu těla. Šiacu používá širokou paletu technik – dynamické uvolňování napjatých partií i klidné užití tlaku k tonizaci prázdných míst v těle. Pracuje se prsty, dlaněmi, lokty, koleny nebo chodidly. Účinky šiacu jsou hluboce uvolňující a zároveň posilující.

Základní princip šiacu je jednoduchý – při šiacu terapeut pouze pomáhá masírovanému spojit se s léčivou schopností vlastního těla, a tak obnovit jeho zdraví. Tato práce ovlivňuje nejenom fyzické, ale i emocionální a mentální aspekty ošetřovaného.

Šiacu je obecně kontraindikováno v následujících případech:

• Akutní stav nemoci (např. chřipka) s hořečkou
• Rakovina
• Osteoporóza
• První třetina těhotenství
• Lokální kontraindikace: křečové žíly, čerstvé jizvy, ekzémy a další porušení kůže, zanícené klouby

Dále by ošetření neměl dostávat klient s plným žaludkem (krátce po jídle) ani osoba pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek.